Soudní dvůr EU rozhodl: vaše pauzy zachraňují životy, už je načase přestat jim říkat pauzy!

Hasič z Prahy našel zastání u Evropského soudního dvora. Domáhal se totiž řádného proplacení svých přestávek, ve kterých musel být neustále připraven do dvou minut vyrazit k zásahu. Soudní dvůr EU jasně řekl, že taková přestávka nemůže být vůbec přestávkou, nýbrž pracovní dobou. A náleží za ni peníze. Rozhodnutí dopadá i na řadu dalších, mj. policistů, zdravotníků, příslušníků Vězeňské služby, Celní služby aj.

Soudnímu dvoru Evropské unie byl předložen k posouzení případ českého hasiče z Prahy, který se domáhal proplacení svých přestávek v práci. Jeho problém byl typický. Odpracoval celou směnu, proplaceno ale dostal o hodinu méně. Tato hodina mu z pracovní doby byla odečítána jako přestávka v práci. Přitom ale v těchto přestávkách hasič nemohl – jak se říká – hodit pracovní starosti „za hlavu“. Měl totiž při sobě stále vysílačku a uniformu. V případě naléhavého výjezdu musel všeho nechat, doslova odskočit od talíře a do dvou minut přiběhnout ke služebnímu vozidlu, které by jej převezlo na místo zásahu.

Jeho zaměstnavatel – Dopravní podnik hl. m. Prahy – však nespatřoval v takovém režimu hasiče nic natolik závažného, aby hasiči i za takové přestávky platil mzdu. Jenže to je v rozporu se zákonem. To hasič věděl a obrátil se na české soudy a domáhal se proplacení přestávek. Ty nižší mu daly za pravdu, Nejvyšší soud v Brně ale celou věc nelogicky shodil ze stolu, a to dokonce v rozporu s evropským právem.

Soudní dvůr EU byl ale nekompromisní a vymezil se proti postupu Dopravního podniku a Nejvyššího soudu. Jasně totiž řekl, že doba ‚přestávky‘, během které musí být svému zaměstnavateli k dispozici pro případ výjezdu během dvou minut, je ‚pracovní dobou‘. Navíc „okolnost, že k výjezdům během této doby přestávky dochází nahodile a nepředvídatelně, ani četnost těchto výjezdů nemají na tuto kvalifikaci vliv“ uzavřel. Tím se dostal do přímém rozporu s tím, jak rozhodl Nejvyšší soud v Brně. Rozhodnutí Soudního dvora je ale závazné.

Nutno dodat, že toto rozhodnutí není žádným vybočením, nýbrž shrnuje dosavadní rozhodovací praxi Soudního dvora EU za posledních zhruba 20 let, kdy rozhodoval stejně například ve prospěch německých a francouzských příslušníků ozbrojených sborů. Není důvod, aby situace v České republice byla jiná. A ani nebude. České soudy teď totiž budou muset ve stejných případech rozhodovat stejně, čímž se mění situace pro stotisíce lidí.